Divizní generál Heliodor Píka
Životopis - mládí

Heliodor Píka vyrostl ve skromných poměrech - v rodině venkovského koláře ve Štítině na Opavsku, kde se narodil 3. července 1897. Ale již jeho křest jako by předznamenal jeho další osud.
       Na cestě do farního kostela překvapila rodinu s dítětem prudká bouře, provázená tragickou předpovědí, jež se bohužel později naplnila.( tato věta byla jiným písmem)
Podle tehdejšího zvyku dostal chlapec jméno podle řeckého biskupa Heliodora, jehož jméno připadalo na den Píkova narození. Ze šesti dětí štítinského koláře mohlo studovat jen jedno.

      Tím vyvoleným se stal právě Heliodor a podle svědectví sourozenců si tohoto šťastného losu dovedl vážit. Stal se vynikajícím studentem opavského gymnázia, osvojil si znalosti několika světových jazyků [němčiny, řečtiny, latiny, později ruštiny a francouzštiny), a proto mohl maturovat již po absolvováni sexty.
 Životní dráha     
Zkoušku dospělosti vykonal ve druhém roce první světové války - 19. července 1915 - a pak místo plánovaných studií farmacie na Univerzitě Karlově, byl v říjnu 1915 při mobilizaci odveden jako jednoroční dobrovolník do rakousko­uherské armády. Absolvoval nejdříve tříměsíční kadetku v Opavě, kde potom působil ve funkci instruktora až do června 1916. Tehdy již jako praporčík a velitel roty odjel s doplňovacím transportem na ruskou frontu, ale již 24. července 1916 přešel u městečka Berestečka do ruského zajetí.
Dostal se poté až do Kazaňské gubernie, kde se v zajateckém táboře „Paratský závod" přihlásil 5. října 1916 do vznikajících československých legií. Téměř po roce svého zajetí byl zařazen k 1. rotě náhradního praporu 1. čs. divize v Bobrujsku, ale již 24. září 1917 nastoupil jako jeden z prvních československých legionářů v Rusku cestu do Francie. Zde  v Cognacu, v listopadu 1917 byl určen ke zdravotní službě u 21. čs. střeleckého pluku francouzských legií.
Začátkem června 1918 pluk odjel blíž k frontě do tábora v Darney. Mezitím byl Píka jmenován lékárním adjutantem pluku a později vykonával i funkci důstojníka obrany proti plynům
      0 jeho činnosti na frontě mnoho naznačuje pochvala velitele francouzské 53. divize generála Guillenina, kterou uvedl ve svém rozkaze 8. listopadu 1918, neboť Píka „na vlastní žádost spolupůsobil při lékařské službě v první linii. Obzvláště se vyznamenal horlivostí při ošetřování raněných, opovrhuje úplně nebezpečím". Prodělal s plukem těžké boje v Ardenách, dokonce otravu plynem. Přihlásil se k další nové zbrani této války - letectvu, ale přišel konec války. Dne 9. ledna 1919 se poručík francouzských legií Heliodor Píka vrátil do vlasti s pomocnou rotou 21. čs. střeleckého pluku.
      Nový stát,  Československá republika,  však musel od prvopočátku svého vzniku hájit svoji územní suverenitu, a proto legionářské pluky takřka okamžitě odjely na těšínskou frontu.
       V srpnu ještě působil jako pobočník velitele pluku, ale již  dnem prvního září 1919 byl odvelen do dvouměsíčního kurzu pro důstojníky pěchoty v Milovicích. Dnem 1. ledna 1920 byl přijat za důstojníka z povolání ……
        Výrazem uznání dosavadní činnosti Heliodora Píky i významu funkce , kterou tehdy zastával, bylo jeho povýšení do hodnosti brigádního  generála v prosinci 1943.
Konečně doma

Oběť nejvyšší.

Rozsudek jménem republiky:
      Státní soud v Praze po provedeném hlavním přelíčení uznal dne 20. ledna 1949 takto právem:
Divizní generál, Píka Heliodor, narozený 3. července 1897 ve Štítivě, státní okres Opava, tamtéž příslušný, bez vyznání, ženatý, syn Ignáce a Jany rozené Valáškové, bytem v Praze XIX, Kahlerova 11., tč. ve vazbě státního soudu v Praze jest vinen, že:
      1) koncem roku 1940 v Istanbulu, od r. 1941 do konce roku 1945 v Moskvě, na jaře roku 1946 v Londýně a konečně v období 1945 až 1948 v Praze vyzradil exponentům Intelligence Service, tedy cizí moci, přímo skutečnosti, opatření a předměty, jež měly zůstat utajeny pro obranu republiky a za těmito účely vešel s jmenovanými ve styk přímý, to jest s cizí mocí a s činiteli vojenskými, ačkoliv mu povinnost uchovávati uvedené skutečnosti v tajnosti byla výslovně uložena hledíc na jeho služební poměr.
      2) V době od roku 1941 do konce května 1945 v Moskvě a Kujbyševě v SSSR jako náčelník Československé vojenské mise v SSSR ve svých zprávách podávaných československým vládním činitelům do Londýna, záměrně uváděl nepravdivé skutečnosti o činnosti velvyslance Fierlingera v Moskvě, o československé jednotce v SSSR a poměrech v SSSR, vnitřní i vojenské situaci v SSSR v úmyslu, aby poškodil zájmy ČSR i bojové úsilí druhého odboje a jejího spojence SSSR.
      3) V době od r. 1941 v Moskvě a Kujbyševě jako náčelník Československé vojenské mise v SSSR úmyslně systematicky kladl překážky organizaci boje za osvobození ČSR, a to jednak bržděním jejího materiálního vybavování, jednak odkládáním a mařením odesílání československých parašutistů na území ČSR sovětskými orgány, tudíž za války způsobil škodu branné moci, vojenským podnikům republiky a jejímu spojenci, tím spáchal:
   ad 1) zločin vojenské zrady podle § 6:2 odst. 1. zák. č. 50/23 Sb,
   ad 2) zločin zneužití služební moci podle § 300 v. tr. z.
   ad 3) zločin vojenské zrady podle § 6:1. zák. č. 50/23 Sb.,

Odsuzuje se
      Podle §6:2/I1 s. zák. č. 50/23 Sb. za použil:í 5§ 45, 96 v. tr. z. kromě kasace, vyloučení z čs, armády a ztráty čestných odznaků a vyznamenání k trestu smrti provazem.
      Podle § 32 zák. č. 50/23 Sb. vyslovuje se ztráta čestných práv občanských na dobu 10 roků.
      
       Uvedený trest státní soud zdůvodnil na základě neúplných výpovědí svědků, instrumentálním výběrem některých vhodných depeší   a s použitím falzifikátu podepsaného údajně Davidsonem. Po přečteni otřásajícího rozsudku Píka stručně prohlásil: „Rozsudku rozumím. Proti rozsudku ohlašuji zmateční stížnost  a odvolání.  Prosím, aby opis rozsudku byl doručen mým obhájcům "
      A tak se dočkal dvaapadesátiletý unavený generál se slábnoucím zrakem, hrdina druhého i prvního československého odboje, tragické odplaty. Justiční vražda spojená s jeho jménem. Byla jedním z prvních krvavých kamenů v mozaice dalších obětí.
      Heliodor Píka byl téměř výsměšně, bez ohledu na jeho vojenské zásluhy, odsouzen za „zločin vojenské zrady a zločin zneužití služební moci!".
      Na Píkově životním soudu i tragickém konci lze rekonstruovat nejen  schéma politických procesů padesátých let ale I vývoj celá jedné dějinné etapy - etapy přechodu od demokracie k totalitní zvůli. Jeho proces se jako jeden z prvních vykonstruovaných procesů krvavě zapsal do dějin - byť byl neprávem zapomenut v přílivu dalších obětí.

Rozsudek jménem republiky:
      Obžalovaný generál Heliodor P í k a , nar. 3. červenec 189'7 ve Štítině, okres Opava, české  národnosti... zemřelý, z p r o š t`u j e  s e podle § 226 pís. a) tr. ř. v plném rozsahu obžaloby bývalého  Státního prokurátora v Praze  protože nebylo prokázáno, že  se staly skutky, pro něž byl stíhán a které měli spočívat v tom, že:
      1) vyzrazoval  státní tajemství, jež mělo zůstat utajeno pro obranu republiky a tudíž vešel ve styk přímý s pracovníky Intelligence Service, tj. s cizí mocí a činiteli vojenskými
.      2) v době od r. 1941 do konce května 1945 v Moskvě a Kujbyševě jako náčelník mise a později jako podnáčelník hlavního štábu do jara 1948 v úřadě, jimž byl vázán, zneužil moci mu svěřené, aby vojenské správě a státu. způsobil škodu, při čemž škoda skutečně vznikla
      3) ač .se v červnu 1940 v Praze věrohodným způsobem dozvěděl od majora dr. Šmída, že se chystá zločinný podnik, opomenul to neodkladně oznámit věrohodným způsobem, přičemž měl zvláštní povinnost čin překazit nebo oznámit, čímž měl spáchat.
                           ad 1/ zločin vojenské zrady...
                          ad 2/ zločin zneužiti moci úřední.
                           ad 3/ zločin nepřekážení nebo neoznámení trestných podniků.
      Za tímto zprošťujícím rozsudkem následovalo pak obšírné zdůvodnění, konečně hodné nezávislého a objektivního soudu
      Soud znovu zhodnotil všechny výpovědi svědků vzhledem k novým důkazům, které byly provedeny v řízení o obnově, opřel se v o znalecký posudek vojenských znalců z oboru vojenské historie.
      Spravedlnosti bylo konečně učiněno zadost. Generál Píka byl plně rehabilitován. Život mu však už nikdo nevrátí. Jeho případ patřil k prvním „vlaštovkám" procesů, vykonstruovaných podle sovětského vzoru a nechybělo v něm téměř nic - křivá svědectví,­ násilné výslechy, vyhrožování a překrucování výpovědí...

 Ospravedlnění jeho jména.
       Jméno generála Heliodora Píky se vrátilo do dějin našich národů až po devatenácti letech, a to jen na krátkou dobu, kdy se jeho manželce a synovi ing. Milanu Píkovi podařilo naplnit generálovo přáni o „navráceni vojenské cti". Dne 13. prosince 1968 totiž předseda Vyššího vojenského soudu v Příbrami oznámil: „Obžalovaný generál Heliodor Píka . . . zprošťuje se podle § 226 pís. a)  trestního řádu v plném rozsahu obžaloby bývalého Státního prokurátora v Praze... protože nebylo prokázáno, že se staly skutky, pro něž byl stíhán."
      O následnou občanskou a historiografickou rehabilitaci Heliodora Píky pak dalších dvacet let opět usilovala pouze jeho rodina a obec Štítina. Jedině tak mu mohla byt v červenci 1989 na rodném domku pod historickou Hůrkou odhalena pamětní deska, kterou vytvořila akademická sochařka J. Lukášové.